Nedořešená láska (2. část)

28. února 2015 v 16:05 | Coconut |  Příběhy a články
V jídelně seděli u našeho stolu moji i Tomášovi rodiče. Každé ráno jsme tam sedávali i my dva, ale dneska jsem jedla v pokoji a Tomáš, ten vlastně ani nevím, možná jsme tu proto aby se najedl. Sedli jsme si tak nějak do prostředka stolu aby na nás oba páry rodičů viděli. Neřekli jsme si nic, na ten způsob "Teď to řekneme rodičům, že jsme spolu." a byla jsem z toho dost nesvá. Furt jsem se vrtila na židli a tak přitrouble se usmívala. Ale myslím, že si toho nikdo nevšiml, že jsme se drželi za ruce, protože se mezi se sebou vášnivě dohadovali jestlio dneska už půjdeme lyžovat přes les nebo až příští týden. Normálně jsem jezdívala přes les a vždycky když jsem zahlédla rodiče, moje nebo Tomovi zabrzdila jsem a najela na sjezdovku. Nepotřebovala jsem kázání o tom jak je nebezpečné jezdit sama přes les. Jak přišel Tomáš usmál se na mě a pohladil mě po noze. Bála jsem se každého pohybu z jeho strany, protože jsem nevěděla jak se zachová. Kolem půl desáte jsme se začali všichni pomalu zvedat, protože jsem se měli jít připravit na lyžování. Každý měl svůj pokoj, jako rodiče ne, ale já a Tomáš ano. My jsme měli pokoje vedle sebe a naproti byli rodiče. Oni balkón neměli, ale my dva jo. Vždycky večer když jeden nemohl usnout, jsme přelezli pře zídku na balkóně, která nás rozdělovala a zaklepali jsme na toho druhého a to dost hlasitě, protože jinak by se přece nevzbudil. Když se rodiče zvedli od stolu, chtěla jsem taky, ale Tomáš mě chytl za ruku a stáhl zpátky na židli. "My vezmeme nějaké jídlo na sjzedovku Mami...". Řekl Tomáš a podíval se na mě. Musela jsem to odkývat, protože mě zajímalo co má za lubem. Když rodiče odešli, zvedl se a podal mi ruku. Chytla jsem ho za ni a následovala ho. Šli jsem opravdu nabrat nějáké jídlo, aby to nevypadalo divně, ale když jsem chtěla jít k výtahu a přivolat ho, Tomáš mě chytl a odtáhl za roh vedle výtahu. Bylo to vzrušující, protože každou chvíli mohli vylézt naši rodiče. Tomáš se mi zadíval do očí a řekl "To znamená že my dva spolu teď chodíme?" a lyšácky se usmál. Já zase úplně oněměla jen přitakala, protože to bylo neskutečné, to napětí mezi námi. "No, dobrá Slečno Tajemná" řekl a vášnivě mě začal líbat. Byla jsem celkem v šoku, protože jsme se znali 5 dní. Ale bylo to krásné. Když jsme skončili podíval se na mě a usmál se. Chytl mě kolem pasu a přivolal výtah. Když jsme dojeli k nám na patro na chodbě už stáli naši. Tomáš mě okamžitě pustil. Byla jsem ráda, protože mamka věděla, že jsem měla Michala. "Kde jste tak dlouho vy dva?" zeptala se mě Tomova mamka. Nevěděla jsem co mám říct, ale naštěstí mě Tomáš zachránil. "Byla tam dlouhá řada mami." usmála jsem se a zalezla k sobě do pokoje. Byla jsem ráda, že to ještě slyšel. Když jsem se otočila, málem jsem dostala infarkt. Na bálkóně stál a klepal Tomáš. Přiběhla jsem k balkónu a otevřela mu ho. Vlezl dovnitř a začal se smát. Nechápě jsem se na něj podívala a on jen "Tvůj výraz mluví za všechno tvé nadšení." Myslím, že jsem měla ještě otevřenou pusu. Přišel ke mě a řekl "Můžu jet dneska s tebou přes les? Třeba to tvojí mamce už nebude tolik vadit." Byla jsem opět v šoku, že to ví, a že to ví i moje mamka. Hodila jsem na sebe budnu a vyšla sama na chodbu. Když jsme přišli všichni dolů do haly začali se tam hromadit lidi. Každý se na tam na každého cpal a já jsem nemohla najít svoji druhou botu, kterou jsem si asi před minutou sundala. Cpala jsem se tam a všechny zašlapovala svoji obrovskou nohou, protože jsem už měla obuté lyžáky. "Mám ji!" zavolala na mě mamka a mávala s moji botou ve vzduchu. Obě boty jsem si uložila to své přihrádky v botníku a vydala se napříč zledovatělé cestě pro lyže. Měla jsem je od Vánoc nové, byli krásné, bílo-černé a měli na sobě květinový ornament. Když jsme všichni došli k lanovce. Nazuli jsme si lyže a vyrazili se postavit do řady k vleku. Dneska před námi bylo asi deset lídí, ale je to o dost méně než včera, a protože se na lanovce sedí po dvou byli jsme s Tomášem zachvíli na řadě. "Jedete spolu?" ptala se nás mamka. "Jo mami, s kým jiným bych měla jet? Vždyt s ním jezdím už 5 dní." Nasedli jsme se a vyjeli vzhůru ke kopci. Cesta nahoru je vždycky ta nejdelší, protože dolů to frčím přes les a napříč všem lidem. Vždycky jsme s Tomem po cestě nahoru řešili různé blbosti a kraviny, ale dneska zavladlo vážné téma. "Řekneme rodičům, že spolu chodime?" zeptal se mě Tomáš vážným hlasem. Hledala jsem výmluvy jak mu říct, že si moje mamka furt myslí, že mám kluka a že by bylo blbé jí teď říct, že jsem s ním. "Myslíš, že má cenu jim to vůbec říkat? Vždyť stejně po dovolené to skončí. Ty bydlíš někde na jižní moravě a já v Karlových Varech." Upřímně mi ho bylo líto, protože ten jeho pohled, když jsem mu řekla, že to skončí, byl to hrozný pocit. Potom se na mě chvíli díval a řekl jen "Aha". A až nahoru jsme se nebavili. Myslím, že nebyl naštvaný, ale spíše smutný. Když jsme vystupovali z lanovky já jsem automaticky najela na cestu do lesa, ale on ne. Nejel semnou jak dneska ráno říkal. Když jsem tam kličkovala mezi stromy, vůbec jsem se nesoustředila kam jedu. Za chvíli jsem za sebou někoho slyšela, otočila jsem se a byl tam Tomáš, ale než jsem stihla mu řict ahoj, byla jsem ve stromě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama