Červen 2015

Outfit #8

25. června 2015 v 18:15 | Coconutie |  Móda
Jak tady vždycky přidávám outfity, kterých už je 7, tak je vždycky hledám na googlu, ale dneska jsem přes jedny stránky udělala svůj. Doufám, že se vám se líbí. Snažila jsem se co nejvíce, aby to ladilo. samozřejmě nebudu hodnotit kolik * dám svému vlastnímu outfitu, takže ohodnoťte vy mě :)


"Slováci na blogu"

23. června 2015 v 21:38 | Coconutie
Když jsem si přečetla název témata týdne tak jsem se celkem zarazila. Můj první dojem byl, že tady nesmějí být protože to je CZ a že si mají založil blogy jinde. No nevím, možná to je jenom moji negativní náladou, kterou nějakou dobu mám. No a teď už k tomu tématu (ano asi to blbě skloňuju xD). Myslím, že i přestože je tohle český web, kde jsou převážně české články a Češi tak, že i Slováci tady můžou mít svoje blogy. Ja nevím, ale příjde mi, že většina takových stránek na blogy jsou buď české jako třeba blog.cz, webnode, simplesite, apod. nebo anglicke třeba blogspot. A Slováci asi nic. Myslím, že to je dost nespravdlivé, jakoby oni byli nějak méně cenní nebo něco podobného. Teď trochu odběhnu, ale v televizi, jako televizní kanály. My Češi jich máme hafo. Prima, Nova, Prima cool, Prima love, Nova sport, a blábláblá nekonečno, ale oni mají Joj, Joj plus, Markízu a možná ještě něco. Kdysi jsme byli Českoslovesnko teď jsme rozdělení, máme podobný jazyk a stejnou historii (skoro), ale někdy my Češi je bereme jako něco míň a někdy zase jako sourozence. Tak se konečně rozhodněme!! Když to mám napsat až moc nějak přehnaně tak jsme spolu vyrůstali. Tak proč by někomu měli vadit? Jsou jako my, vždyť i jazyk mají skoro stejný. Shrnuto a podtrženo si myslím, že by měli mít stejné výhody i nevýhody jako my a ostatní.


"Kroky osudu"

17. června 2015 v 21:42 | Coconutie
Tenhle článek bych chtěla věnovat zesnulé Katce, která se nedávno zabila. Byla to velmi silná dívka, žena, protože už od svého útlého dětsví musela přežívat sexuální obtěžování svého otce. Dokud byla malá, ani netušila, že je něco špatně. Její babička se ji zastávala, ale bohužel nic moc platného. Je mi to hrozně líto, protože si myslím, že ona by takhle skončit neměla. Je to pro ni velké osvobození od všeho trápení co měla. Nikomu bych nepřála zažít to co ona. Nikdo si to nezaslouží. Chudák holka. Já nejsem na to, abych četla nějaký dlouhý články tady na blogu, ale tohle jsem přečíst musela. Myslím, že by si to měl přečíst aspon každý kdo má blog, protože jsme jedná obrovská rodina, která si každý den vylije svoje srdíčko svými články. Je opravdu něuvěřitelné jak takhle mohla žít. Představte si malou holčičku, která tohle zažívá. Katčin článek najdete →ZDE← všem, kteří ji znali upřímnou soustrast a doufám že se máš konečně dobře :)


New layout

15. června 2015 v 18:57 | Coconutie
Ahoj! :D
Nudila jsem se, tak jsem udělala nový layout. Je na téma NY (New York) a chtěla bych poradit, jestli si ho mam dát, nebo nechat tenhle, který mám (Paris).

My sister..♡

15. června 2015 v 17:43 | Coconutie
Moje drahá sestřička si založila nový blog. Samozřejmě jsem ji musela přinutit :D a taky jsem ji musela pomoct. Takže tohle je taková reklama na její blog. Zatím ještě moc nezačala, ale ono to pujde :D Někdy užasná, ale někdy sestra na zabití -_- Takže doufám, že se nám oběma bude dařit. Tady najdete její blog → BUBU

Jedna taková dovolenková fotečka :D ♥

D.I.Y

10. června 2015 v 14:33 | Coconutie |  Móda
Rozhodla jsem se, že místo nějakého outfitu tady dám návod. Projížděla jsem někoik stránek a žádný se mi nějak extrémně nelíbil, ale pak jsem narazila na jeden, který mě opravdu zaujal a taky jsem se rozhodla, že až nakoupím potřebné věci, že ho udělám. Je to sklenička, která je omotaná vlnou. Moc se mi to líbí.

  1. Ze sklenice sloupneme papírovou nálepku a očistíme.
  2. Flašku polepíme herkulesem nebo jiným lepidlem.
  3. Na flašku začneme omotávat vlnu nebo klidně i bavlnu, je jedno jakou barvu.
  4. Když se dojde do konce láhve koneček vlny/bavlny se ještě několikrát přelepí lepidlem, aby se neodlepila.
Podobně se může udělat i vršek. Pokud se láhev pořádně očistí může se z ní i pít.

Dělám to jen já, tak co?

9. června 2015 v 14:25 | Coconutie
Nestává se vždycky, že bych měla hned po přečtení támata týdne nápad na článek, ale teď ano. Nějak poslední dobou slýchávám často o recyklaci, a proto tenhle článek bude téma recyklování.

V dnešní době třídí odpad čím dál více lidí. Pokud si říkáte, že když zrovna vy ne tak se nic nestane, ale co když si tohle říkají i jiní. Nebo jste v lese a než aby jste si papírek dali do batohu tak ho hodíte někam na zem. Jeden papírek nezmění celý svět, ale když to postupně budou dělat všichni naše planeta bude znečištěná. Málý papírek v lese bude časem jen "kapkou ve vekém oceánu" a bude to v špatné. Doufám, že se aspoň trochu nad tím zamyslíte.


Nejčtenější článek

2. června 2015 v 17:50 | Coconutie
Nevim jak vy, ale mě se z mojich článků asi nejvíce líbil "Mučení povoleno", ale nejčetnější článek byl a je "CO DODAT". Je ze 4. dubna a zrovna ten den jsem byla v depce :D. Pokud by si ho chtěl někdo přečíst znovu tak stačí rozkliknout :) V komentářích můžete napsat osobní názor, která článek se líbil nejvíc vám.


Morurumatakezubula

2. června 2015 v 17:13 | Coconutie |  Příběhy a články

Morurumatakezubula

"Musíme jít na sever!" zakřišel na nás Markus. Všichni jsme se rozběhli, protože za námi začali utíkat lidojedi. "Schovejte se tady" ozvalo se odněkud. Všichni jsme skočili po hlavě do bezinkového keře. "Co tady děláte?" zeptal se nás indián, který nám zachránil život. "Hledáme jednu sopku, měla by být za tímhle údolím." a ukázal jsem směrem k hlubokému kaňonu. "Zavedu vás tam nejkratší cestou.." ani to nedořekl a už se hnal jako by ho na nože chtěli vzít. Brodili jsme se tmavým a špinavým močálem. Nohy jsem měl po kolena mokré a hlava se mi z toho horka točila. Když jsme konečně vylezli z močálu, uviděl jsem před nám několika kilometrový kaňon. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Byli jsme tu, po dlouhé a ztrastiplné cestě konečně tady. Za lesy jsem viděl kráter Morurumatakezubuly. Po letech pátrání jsme všichni tady. "Už to je jen několik kilometrů" řekl nám indián a zárověň mě vytrhl z mého zamyšlení. Markus šel jako první, protože byl velitel výpravy a měl nejvíce zkušeností. Všichni jsme šli za sebou. Když jsme se prosekali lesem uviděli jsem Morurumatakezubulu v celé své kráse. Rozhodli jsem se vrátit zpátky. Cesta už nebyla tolik náročná, ale v lese jsme neviděli ani na krok, protože nám pochodně už dohasly a neměli jsme kde udělat oheň. Přespat se nám zdálo příliš riskatní, a proto jsem šli po tmě lesem i močálem. Tam nás sice málem sežrali komáři a muchy, neboť jsme měli oblečení načichlé ještě z naší předchozí cesty, ale úspěšně jsme se dostali domů, živí a zdraví.
"Večeře čeká" zavolala na mě mamka, když mě vytrhla z mého zasněné čtění knížky. Byl to napínavý přiběh a doufám, že se za Markusem a jeho přáteli ještě někdy vrátím.

Be happy!

2. června 2015 v 17:02 | Coconutie
Být šťastný je cennost. Je to něco co nemá každý. Každý nemůže být šťastný, protože mu něco chybí. Někomu chybí láska, nebo peníze a někdo je protě šťastný i bez těhle dvou věcí. Děti, které vyrůstají v dětském domově nemají peníze ani rodiče a jsou šťastné. A někteří, kteří mají iphony, notebooky a buh ví jaké jiné věci nejsou šťané, protože dostanou jinou barvu mobilu. Já to nechápu. Já jsem šťaná. V podstatě mi příjde, že mám co potřebuju. Přátelé, lásku a i ty peníze, když je teda hned neutratím :D Někdo ví, proč je šťatný a někdo ne. Ráno se probudíte a cítíte se nějak volně. Svítí krásně sluničko a venku zpívají ptáci. Ten pocit když si povzdechnete a přemýšlíte ... Držíte se citátu "Raduj se z maličkostí" ? Kdyby to tak dělal každý tak by jsme byli všichni šťatní ..