Prázdniny <3

19. července 2015 v 0:09 | Coconutie
Ahoj omlouvám se, že jsem nebyla aktivní, ale byla jsem na taboře a pak v Chorvatsku. Tábor byl úplně boží, jak už možná víte byla jsem v Račím Udolí. Celých 10 dní jsem si náramně užila. První den jsme někteří odjížděli z ÚANu v Ostravě a celé 4h jsme jeli až do Javorníku. Někomu to může přijít hodně, ale když tam jste s lidma, které máte ráda a znáte je vůbec vám to nepříjde. Měla jsem tam svého kluka, moji nejlepší kamarádku a sestru. Když jsme jeli na autobusák v Javorníku tak jsme jeli jedním busek a pak jsme přestoupili do autobusu, který nás zavezl úplně do tábora. Všichni jsme byli unavení, protože ta cesta byla opravdu unavná a zdlouhavá. Pak jsme se od hlavní vedoucí dozvěděli s kým jsme na chatce, či budově a na jaké chatce nebo pokoji. Já byla s moji nejlepší kamarádkou a s kamoškou, se kterou jsem byla i minulý rok. Letos byli i jiní vedoucí i praktikanti až na některé a bylo to celkově o něco přísnější. Ze začátku nám to těm, kteří jsme tam byli už po několikráté přišlo hrozné. Vůbec nás to tam nebavilo. Já jsem tam měla svého kluka a jasně věděli jsme, že tam nic dělat nemůžeme ani jsme nechtěli, ale aby nám zakazovali se držet za ruce tak to bylo fakt moc. Ze začátku mi to nějak nepřišlo, ale když jsme seděli na terase a vedoucí nás nepřetržitě sledoval jako oko v hlavě tak to už začínalo lézt na mozek jak mě tak i jemu. Chtěla jsem domů, nebavilo mě to tam, připadala jsem si tam jako za trest. Ale asi 3 den se mi to začínalo líbit, ale to sledování bylo pořád hrozné. Ani jeden jsme nevěděli co máme dělat. V jedné chatce jsme nemohli být, nic. Každý bydlíme v jiném městě, takže jsme se asi 2 měsíce neviděli a potom jsme spolu ani být nemohli. Nejvíc mě, ale naštvalo když jsem ho chytla za zápěstí abych mu něco řekla a vedoucí mě okřikl abych ho pustila. Naštvala jsem se a odešla do chatky. Druhý den jsem si šla promluvit s hl. vedoucí, že to prostě není normální. Pak mi řekla, že teda můžeme dělat všechno jakoby normálního. Takže to jsem už byla ráda. Samozřejmě jsem na ten tábor nejela jen abych byla s ním, ale bylo to smutné, když jsem s ním být nemohla.

Takže teď už k programu. První den jsme ještě nebyli rozdělení do družstev, takže když jsme hráli například vybíjenou nebo volejbal tak to bylo takové zamíchané. Hrali jsme i hutututu, ti kteří to neznáte tak to taky na dva týmy. Jeden vždycky vyběhne na "území" druhého týmu a říka hutututu na jeden nádech a nesmi se nadechout. A musí pochytat co nejvíce protihráčů, ale oni ho můžou chytit a nepustit dokud nepřestat tutat. Ta hra mě vždycky bavila nejvíce, i když jsem skoro nikdy nešla tutat. Ale tenhle rok když vběhla k nám moje kamoška jsem po ní, doslova, skočila a sejmula ji k zemi aby vlastně přestala tutat, ale ona se zvedla rychleji než jsem něco stihla udělat, ale naštěstí po ni skočil můj spoluhráč a ona vypadla, Byl to uplně boží pocit vyřadit někoho kdo není o hlavu měnší než já. Nebo jsme také hráli volejbal, ale trochu na jiný způsob. Bylo nás v hřišti asi 10 a ani jsme se netočili. Já jsem ještě z konce školního roku měla udělanou manikúru a bylo mi těch nehtů líto takže jsem jako blbá lítala po celém hřišti abych se toho balónu nemusela dotknout. Samozřejmě se mi můj kluk, sportovec, začal smát. Potom byla večeře, což na můj vkus bylo celkem brzo, protože byla v 18:00. Já doma večeřím kolem 20:00. Vařili tam dobře, ale myslím, že až moc kořenili. Některá jídla byla trochu ostřejší nebo slanší, ale jinak to nebylo vůbec jako ve školní jídelně. Dalo se tam dobře najíst. Ale furt jsem měla hlad. Vždycky bylo potom apsoň 30 minut volno a potom nějaký nástup kde jsme se dozvěděli co a jak bude dál. Večerka býva v 22:00, předtím je ještě nějaký večerní program, ale to už nebývá tak náročné. Ten první den jsme potom už měli volno.
Druhý den ráno nás budili v 7:20, to byl oficiální budíček, ale bylo to různé. Někdy v 7:15 a někdy zase v 7:30, ale snídaně byla na 8:00. Každou snídani byl rohlík nebo chleba. K tomu máslo, marmeláda a nějaká pomazánka s okurkou a rajčetem. To jsme se mohli vzít co chtěli a celodenně tam v jídelně bylo pití. Ten den jsme se rozdělili na týmy, nebo-li kmeny, protože celý tábor byl zaměřený v duchu "Indiánů". Já jsem byla v celkem vtipném kmeni, který se jmenoval "Ptáci" ze začátku se nám smáli, ale byli jsme samozřejmě nejlepší. Dále tam byli Jeleni, Škorpióni, Vlci, Dlouhé vlasy a Divoké brambory. Taková moje parta co nás tam je asi 8, ale všichni jsme byli úplně jinde. Akorát moje kamoška byla s kamoše a můj kluk byl s moji sestrou. Dopolední program byl vždycky volný, protože se nám vydařilo počasí a bylo celých 10 dní dost horko, až na jednu noc, kterou pršelo. Ten druhý den jsme zrovna dělali pokřiky, vymýšlely vlajky a dělali kmenová trička. Já jsem byla opět aktivní a vymyslela jsem nám vlajku a s naši praktikantkou i pokřik. Za všechny hry nebo i vlajky a aktivitu kmeny dostávaly korálky. To byli jakoby "body" podle, kterých se na konci tábora vyhodnotilo místo kmene. Vlastně celý ten den jsme dělali jen tohle, protože jsme to všichni chtěli mít krásné a propracované. Už si přesně nevzpomínám co, který den bylo, ale budu se snažit tady co nejvíce napsat. V kmeni jsme měli psát deník. Každý den zapsat co se nám líbilo a co jsme dělali, protože jsem byla nejstarší psala jsem ho já. Když na nástupech nebyla naše vedoucí ani praktikantka tak jsme nás řadila já. Každý den na táboře byla jedna celkotáborovka. Tam jsme právě dostávali ty korálky. Potom večer na kmenové radě jsme dostávali korálky a byli jsme povyšováni. Povýšeni byli jen ti, kteří byli aktivní a pomáhali týmu. Kmenů bylo 6 a na konci tábora jsme se dozvěděli kdo vyhrál a bylo to vtipné. Na prvním místě se umístily 4 kmeny a mezi nimi byl i muj. No a celotáborovky byly například jsme měli hledat klacky s určeným číslem, nebo hledat provázky, aby jsme pospojovali a měli ho nejdelší, měli jsme plnit úkoly a dostávali jsme barevné fáborky, skládat sirky na hrdlo láhve a také tam byly soutěže o imunutu. V imunitě bylo zahrnuto, že vítězný tým ráno nemusel na rozcvičku a měl například přednost i v bufetu. První hra o imunitu byla ta, že z kmene bylo vybráno 6 lidí a ti se museli udržet na stromě. Já génius a moje nejka jsme měli šaty, protože ten den bylo horko a my jsme nevěděli co bude a nenapadlo nás, že se budeme muset udržet na stromě. Samozřejmě jsme všichni měli úplně odřené nohy a ruce, protože ta kúra toho stromu bylo ostrá. Potom jsme tam měli samozřejmě bazén. Voda byla napouštěná z potoka a byla celkem studená, ale v horkých dnech to bylo úplně ideální. Asi 6 den jsme šli na celodenní výlet. Byli jsme rozděli na 2 skupiny, protože by nás bylo moc a nevlezli by jsme se do vlaku. První skupina, ve které jsem byla i já a moje nejlepší kamoška jsme vstávali v 6 ráno, Taky nám to přišlo ujeté, ale užili jsme si to více. Výlet byl do Jeseníku do Priessnitzových lázní. Jeli jsme vlakem do Lipové lázně a odtamať jsme šli asi 2km pěšky do Jeseníku. Ráno jak jsme šli bylo akorát a příjemně. Cestu jsme si užili. Povídali jsme si a měli jsme nabalené svačinky. Vždykcy byla přestávka na pití a odpočinutí. Po asi 1,5h jsme došli do lázní. Měli jsme tam hodinový rozchod a mohli jsme jít kam chtěli. Většina z nás jsme se koupili lázeňské oplatky a zmrzliny. Potom jsme všichni šli k jezírku a na lanové překážky kde jsme byli asi 3h, prootže jsme čekali na druhou skupinu, která vycházela v 10, ale jim se opozdil vlak, a proto jsme potom šli sami do takových venkovních lázní. Priessnitzovy lázně jsou vodní studené. Ty bazénky ve, kterých se chodilo měli třeba 5 stupňů celsia. Bylo to moc příjemné, ale když už pak jsme tam byli dlouho začinali nám mrznout nohy nebo ruce. Potom jsme přímo z Jeseníku jeli vlakem až do Javorníku. Tam jsme chvilku čekali a vedoucí nám koupili nanuky, protože už bylo opravdu horko, protože bylo už kolem 14h. Ze všech teklo než jsme došli do táboru. Ale jak jsme tam došli, všichni jsme v oblečení skočili do toho studeného bazénu a plavali tam, protože jsme se potřebovali ochladit. Druhá skupina přišla asi o 2 hodiny později. Oni byli taky v lázních, ale i v jeskyni, ale zase nedostali nanuky a už nemohli to bazénu. Myslím, že jsme to měli lepší až na to stávání.To byl jeden náš celodenní výlet. A potom jsme šli už kolem 21:00 večer na "procházku". Šli jsme na Jánský vrh. Údajně to měla být stezka odvahy, ale nějak se to nepovedlo, takže jsme měli normální prohlídku zámku a to jsme si nic neplatili. Bylo to zajímavé. Po cestě zpátky nám to chtěli praktikanti a vedoucí vynahradit tak nás strašili. Do tábora jsme dorazili až pozdě po včerce, a proto jsme druhý den měli i posunutý budíček na 8:30. Všichni jsme se vyspinkali, ale užili jsme se to. Když byly ty velké horka tak jsme měli volno. Mohli jsme si vyh´brat buď dělat lapače snů, stříelt ze vzduchovky nebo jít do bazénu a nebo klidně všechno.

Teď chci přejít k akcím co byli mimo celotáborovky a imunuty. Měli jsme tam 3 diskotéky. A nebyli to žádné obyčejné. Bylo to super. Byly tam normální písničky a dokonce i disco koule. Většina z nás jsme tam pařili a užívali jsme si to. Já jsem teda se moc nezapojovala, ale na poslední, rozlučkovou diskotéku jsem šla a dotáhla jsem i kamošku a mého kluka. Všichni jsme tam povinně tančili. Potom tam byla miss. Mohl se tam příhlásit kdokoli a nebylo to jenom pro holky. Já jsem se tam musela přihlásit. Minulý rok to místo mě vyhrála nějaká malá holka a letos ... nezklamali opět. Já a kamoška jsme tam byly nejstarší a doufaly jsme, že to jedna může vyhrát. Když to vyhráli nějáké malé holky ona se rozbrečela protože, se snažila a mrzelo jí to. Ja nevím ty holky nebyly tak dobré aby vyhrály. Přijde mi to hrozně nespravedlivé. A potom nám vedoucí domluvila, že budeme mít zumbu. Vůbec, ale vůbec i to nešlo. Plantala jsem se, ale i tak to bylo boží. Všichni ti, kterým to nešlo jsme si to užili.

Po 10 dnech na nejlepší táboře na světe se mi domů vůbec nechtělo. Byla jsem tam hrozně ráda, i přesty první dny. Když jsme kolem 15:00 přijeli v pátek na ÚAN do Ostravy brečela jsem. Byla jsem smutná, protože to končilo. Miluju tenhle tábor a pokud mi to výjde pojedu tam jako praktikantka.



ČLÁNEK Z CHORVATSKA NAPÍŠU POKUD BUDETE CHTÍT :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bubu Bubu | Web | 29. července 2015 v 16:47 | Reagovat

Krásné ségra, krásné :) z Chorvatska článek určitě napiš ;)

2 Coconutie Coconutie | 29. července 2015 v 18:33 | Reagovat

Děkuju :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama